Lidský organismus je velice citlivý na vnímání barev. Na tomto jevu staví celá řada odvětví průmyslové výroby, bytového designu a kultury prostředí, v němž se lidé pohybují. Sami na sobě citelně zaznamenáte například nevhodně zvolenou barvu malby obytných prostor, proto se také příliš nehodí do prosluněných pokojů teplé odstíny žluté a oranžové a naopak do místností chladných studené barvy.
Vnímání barvy umělého světla také citelně zasahuje tam, kde se den co den rozsvěcí pouliční lampy a žárovky či zářivky v našich příbytcích. V průběhu desítek let jsme přivykli přirozené teplé barvě wolframové žárovky, která v domácnosti dokázala navodit příjemnou atmosféru klidu a pohody. Je to právě ta „teplá bílá“, která se i dnes, řadu let po vydání zákazu prodeje vláknových žárovek, nachází své místo v nákupních košících s osvětlovací technikou. Proto se také nejvíce prodávají LED žárovky i kompaktní zářivky v tomto teplém odstínu.
Studený odstín bílé barvy nepatří do obecních a městských ulic
V tomto duchu se také odvíjí příběh starých známých vysokotlakých sodíkových výbojek v pouličních svítidlech. Ty se začaly objevovat v městských ulicích na konci šedesátých let minulého století a je potěšitelné, že i dnes se na většině míst při rekonstrukci veřejného osvětlení opětovně vrací na své místo. Někteří lidé jim vytýkají velmi nízký index vnímání barev, který zkresluje vjemy skutečného stavu osvětlovaných předmětů, ale to je pouze jedna strana mince. Na té druhé je především snížení světelného znečištění, které je dnes velmi závažným problémem zejména ve velkých městech a tam, kde lidé „odvážně“ nasazují LED reflektory v odstínu studené bílé.
Studená bílá do ulic zkrátka nepatří, ta by měla být výhradně zastoupena na pracovištích a v dopravních uzlech, jako jsou železniční stanice, výhybky, silniční nájezdy, křižovatky, přechody pro chodce, podchody a nákupní a logistická centra.
