Medojed kapský vypadá jako vzrostlejší kuna. Mívá 7–14 kg a dorůstá délky 60–70 cm i s ocasem. Svým zbarvením trochu připomíná jezevce, ale nejblíže je čeledi lasicovitých. Medojed pochází z Afriky, odkud se rozšířil do jihovýchodní Asie, dnes však není problém ho zahlédnout v každé větší ZOO.
Hlavními zbraněmi medojeda jsou dlouhé drápy, díky kterým se dokáže rychle zahrabat a ukrýt nebo naopak vyhrabat nějakou tu svačinku. Také má velice silnou kůži, která ho chrání před kousnutím hmyzu, ale zvládne odolat i hadům. Medojedí kůže je také větší než jeho těla, v podstatě na něm trochu plandá, což mu umožňuje se bránit. Když ho například chytí do tlamy nějaký větší predátor, jednoduše se protočí a může zaútočit třeba kousnutím. Další zbraní je velice zapáchající výměšek jeho análních žláz, který spolehlivě odradí i sebehladovějšího predátora.
Medojed dostal své jméno skutečně díky své zálibě v medu, jeho kůže mu umožňuje proniknout až do včelího úlu, bez toho aniž by jeho kůží proniklo jediné žihadlo a užít si tak sladký nektar. Nejí samozřejmě jen med, ale i rostliny a drobné živočichy, nepohrdne ani mršinou větších zvířat.
Říká se, že medojed je i velice chytrý, své malé tělo, rychlé nohy a ostré zuby i drápy někdy v boji využívá ne zrovna férově. Mluví se o nejednom případu, kdy medojed zaútočil na slabiny svého většího protivníka, tím rozumějte genitálie, což protivníka spolehlivě zahnalo. Medojed si často rvačky začíná sám, já sama jsem viděla, jak se hladový medojed rozhodl posvačit kobru královskou. Ta ovšem byla rychlejší a stihla ho pěkně kousnout. Naneštěstí jeho kůže propustila jen malé množství jedu, takže se náš medojed chvilku potácel, na chvíli si schrupnul a pak se do kobry pustil znovu, nakonec ji však udolal a pochutnal si na ní. Buďme rádi, že u nás toto zvířátko neběhá volně po lese, člověk by pro něj nebyl žádný problém, troufne si na hyeny, lvy i velké vodušky.
